DOUBRAVICE  NAD SVITAVOU

Kde domov můj,

dva chlumy nám věrnou stráží

k nebesům se spjati snaží –

rozhánějí mraků sbor

by nám nebyl na úkor,

z nich nám září Doubravice

chatka bílá, domov můj.

J. N. Soukop 1872

V prehistorické době bylo údolí řeky Svitavy hustě zalesněno listnatým pralesem. Duby a doubravy byly pravděpodobně inspirací pro název obce. Doubravice byla založena jako tržní osada, napovídá tomu velké téměř čtvercové náměstí – tržiště. Původní románský kostel stál na místě stávajícího kostela a vedle byla tvrz. Prvním písemně doloženým majitelem vsi a tvrze byl Erhart z Doubravice na listině z roku 1049. O dalším pánovi Markvartovi z Doubravice je písemný záznam z roku 1120. Ondřej z Doubravice se stal druhým olomouckým biskupem. Bratři Smil a Hrabec z Doubravice se zúčastnili tažení českého krále Vladislava II. na Milán v roce 1158. Na listině z roku 1255, kde je uveden jako svědek pán Holáč z Doubravice je zmiňována nejen tvrz, ale i ves. V letech 1293 – 1308 držel Doubravické panství Protiva, dal vystavět hrad nad údolím Nešůrky, 1,5 km severovýchodně od obce. Roku 1371 je Doubravice uváděna jako městečko, které mělo právo trhu, mýta a rovněž právo hrdélní. K Doubravickému panství patřily v té době vsi Kuničky a Němčice, rovněž Valkonov a Přibyšín, které později zanikly. Posledním pánem na doubravickém hradě byl Petr ze Sovince, který prodal panství roku 1528 Janu Lhotskému ze Ptení. Roku 1557 potvrdil Ferdinand I. všechna stará práva a udělil městečku znak a pečeť.

Za třicetileté války trpěla obec i její obyvatelé. Část z nich, kteří se hlásili k Moravským bratřím z obce odešla do exilu. Ze 64 domů zůstalo 23 pustých. Nový pán Jan z Roggendorfu sídlící na Rájci, potvrdil všechna práva a v roce 1682 nechal vystavět na náměstí dřevěnou radnici s věží. K doubravické farnosti patřily v té době i obce Rájec, Žďár, Petrovice a Sloup. V roce 1713 postihl obec mor. Na paměti této události byly postaveny Boží muka na obou stranách městečka a socha sv. Šebestiána na náměstí. Roku 1715 byl stržen starý románský kostel a do dvou let postaven nový. V roce 1760 přišla na Rájecké panství nová šlechta – Salmové a v témže roce postihl obec velký požár. Vyhořela skoro celá obec i s kostelem a radnicí.

V 19. století došlo k rozvoji hospodářství. Roku 1848 byla zrušena robota. V roce 1850 byla k Doubravici připojena osada Klemov. Místní sbor dobrovolných hasičů byl založen v roce 1888. Budova školy byla postavena v letech 1892-93. Na konci 19. století měla Doubravice již 142 domů a 1136 obyvatel. Rozvoj ve století dvacátém dokládá:

r. 1908 – efektrifikace obce panem Rudolfem Řezníčkem.

r. 1959 – otevřeno nové širokoúhlé kino

r. 2001 – zprovozněn most přes řeku Svitavu.

Škola v Doubravici nad Svitavou byla zřízena českými bratry na počátku 17. století. První písemný doklad je z roku 1638. Byla jednou z nejstarších škol v okrese. Povinná školní docházka od roku 1774. Škola v Doubravici byla vždy česká. Byly k ní přiškoleny obce: Holešín,

Obora, Kuničky, Jabloňany, Újezd u Boskovic, Rájec a osada Klemov. Stávající budova školy byla postavena v letech 1892 – 1893. Na škole v letech 1878 – 1909 působil řídící učitel Julius Stantejský, známý veršováním veškerého učiva pro snadnější zapamatování. V době jeho působení v Doubravici jej navštěvoval malíř Alfons Mucha. Dnes má škola nové moderní vybavení. Přístavba tělocvičny a družiny byla provedena v roce 1997.

Kostel sv. Jana Křtitele původně románský, první písemně potvrzený farář – Mikuláš z roku 1377. Po vyhoření znovu obnoven 1762. Kostel je33 m dlouhý, 11 m široký a 14 m vysoký, věž měří 36 m. Kolem kostela býval hřbitov. Na faře působil od roku 1865 známý spisovatel moravský farář Jan Nepomuk Soukop. Jako první začal psát farní kroniku i matriku v českém jazyce. S doktorem Dr. Wankelem spolupracoval na výzkumu Moravského krasu. Zemřel r. 1892, v roce 1927 byly jeho ostatky převezeny na Velehrad.

Hřbitov byl založen r. 1831 (po epidemii cholery), rozšířen 1931 a 1961. Slouží i dalším obcím farnosti, Holešín, Kuničky, Újezd u Boskovic, Obora a Jabloňany.

Pamětihodnosti: zřícenina hradu Doubravice ze 13. století, Boží muka u silnice na Boskovice, Boží muka u hřbitova, sochy sv. Šebestiána a sv. Jana Nepomuckého, pomník obětem I. a II. světové války u školy.

 

Významní Doubravičtí rodáci

Jan Kunc (1883 – 1976)

- hudební skladatel, spisovatel a pedagog, žák Leoše Janáčka. Dlouholetý ředitel brněnské konzervatoře, první děkan Janáčkovy akademie muzických umění. Pamětní deska na rodném domě náměstí Svobody č.p. 81.

 

Arnošt Okáč (1903 – 1980)

- profesor brněnské univerzity, chemik, člen Československé akademie věd. Nositel řady vědeckých ocenění.

 

Jan Holík (1908 – 1976)

- ředitel místní školy, divadelní ochotník, hudebník, dlouholetý kronikář obce. Proslul jako vedoucí osobnost a režisér doubravického ochotnického divadla.

Tělocvična

Internetová učebna

Školní družina

Kinosál

socha sv. Šebestiána z r. 1713 na nám. Svobody

farní kostel sv. Jana Křtitele

 

Gustav Křivinka (1928 – 1990)

- hudební skladatel, pedagog a režisér. V 60.–70. letech minulého století hudební režisér Brněnského televizního studia.

 

Technické památky

Doubravice nad Svitavou, doložená již r. 1049, není známa pouze svými historickými památkami – hradem, kostelem, barokními sochami a dalšími reáliemi – právem hrdélním, mýtným a trhovním. Má rovněž tradici v oboru průmyslu a techniky. Historické technické stavby v Doubravici nad Svitavou jsou spojeny především s tokem řeky Svitavy. Od středověku Svitava sloužila k pohonu mlýnů, pil a hamrů. K zaniklým technickým stavbám na katastru obce patřily Samův hamr a strojírna (1), dále vodní mlýn Fadrných (2). Rovněž staré železniční vybavení trati Brno – Česká Třebová – mechanické závory s výstražnými zvonky a mechanické semafory, spolu se strážními domky patří dnes k zaniklým technickým památkám. Z celé staré dráhy z let 1846 – 1849 se dochovalo jen přebudované těleso železničního náspu (3). K funkčním technickým stavbám náleží elektrárna Řezníčkova mlýna (4) a jez na Svitavě.  Vodní dílo na Svitavě slouží dodnes regulaci toku a výrobě elektrické energie.

 

Zaniklá díla

Starý jez na Svitavě (nefunkční objekt) se nachází vedle nového jezu severně od nového mostu přes Svitavu. Zbudován původně z trámových komor obedněných na straně vývaru pod jezem fošnami. Komory paženy dřevěnými piloty. Původní jez sloužil starému vodnímu mlýnu již nejméně v 19. století. Konstrukce stavidel původně trámová se stříškou proti povětrnosti. Jez byl za I. ČSR obetonován. Nový jez z r. 1959, betonová stavba s kovovou konstrukcí stavidel.

Mlýn Fadrných – vodní dílo a bývalý mlýn jižně zástavby obce, vpravo od silnice do Rájce, cca 1 km za hřbitovem. Mlýn byl zrušen před II. Světovou válkou. Ještě v 80. letech 20. století byly zde zbytky konstrukce stavidel.

Salmův hamr a strojírna – v letech 1802 – 1812 starohrabě H. František Salm-Reifferscheidt budoval v Brně a v Doubravici nad Svitavou strojírny pro textilní stroje ve spojení s vídeňským polytechnikem Arzbergrem. Strojírna v Doubravici nad Svitavou doložena v letech 1810 – 1812. Původní výroba textilních strojů z dokumentace průmyslové špionáže v Anglii rozšířena o sortiment přesných měřících přístrojů a hospodářských strojů včetně parních strojů. Plánována byla výroba parních vozů. Po roce 1815 výroba přenesena do Blanska. Pravděpodobně byl součástí strojírny též hamr na Svitavě, patrně v místech pozdějšího mlýny Fadrných. Přímé doklady archeologické a historické nejsou blíže známy.

 

Funkční díla

Řezníčkův mlýn, elektrárna

Vodní dílo – nový jez, náhon, odpad, elektrárna, budova mlýna – při cestě od železniční stanice a mostu vpravo na okraji zástavby obce.

Mlýn se starými, nejméně barokními základy s atikou a klenutými cihlovými secesními ostěními oken. K mlýnu přiléhá strojovna elektrárny. Nejstarší zemědělská elektrárna na Moravě založena roku 1908 mlynářem Rudolfem Řezníčkem. Rod Řezníčků pracoval na vodních dílech na Svitavě již předtím, založil barvírnu na Svitavě ve Lhotě- Rapotině, kterou později rozšířila na továrnu podnikatelka Netty Fischerová. Provoz mlýny zanikl po roce 1945.

Elektrárna – dílo továrny Bartelmus-Donát Brno, Elektrocentrála r. 1918 měla výkon 50 kW. Továrna Bartelmus byla průkopníkem elektrizace Moravy. Elektrárna založena pro zemědělské družstvo, později připojeny osada Klemov a Obora, dále Bořitov a Černá Hora. Vodní kola nahradila Francoisova turbina, ve 30. letech 20. století pak Kaplanova kašnová turbina, výrobek I. výrobce Kaplanových turbin na světě Ignáce Storka v Brně (Šmeralovy závody). Kaplanova turbina slouží doposud.

Doprava a komunikace

Železniční trať Brno – Česká Třebová dokončena v roce 1849. Zastávka v Doubravici nad Svitavou zřízena 1909 na přímluvu malíře Alfonse Muchy, který do Doubravice jezdil za svým přítelem tehdy řídícím učitelem Juliem Stantejským. Stávající budova ČD uvedena do provozu v roce 1987. první silnice Blansko – Boskovice zbudována v roce 1812. další silnice byly budovány až v průběhu 20. století i když jejich příprava probíhala o mnoho let dříve. Například silnice Doubravice – Újezd byla připravována v letech před I. i II. světovou válkou.

 

Z historie

Letectví a Doubravice

Nad Doubravicí 15.4.1928 přelétla italská výzkumná vzducholoď generála Umberto Nobileho s českým vědcem Dr. F. Běhounkem na palubě při tragickém letu na severní pól. V roce 1945 přistál v obci sovětský zvědný a lehký bombardovací, legendární dvouplošník Polikarpov. Doubravičtí občané Zd. a R. Kočvarové stavěli ve 40. letech 20. století v Doubravici sportovní motorový jednoplošník celodřevěné konstrukce.

 

Základní informace: J. Jaroš, Slovník technických památek Blanenska, Blansko 2000.

Rasl Z., Průvodce po technických památkách v Čechách, na Moravě a ve Slezsku,

Rozpravy NTM, Praha 1993 (Heslo Doubravice – J. Jaroš)

 

MOSTY:

	dokončeny roku:
Přes mlýnský náhon	1998
Přes řeku Svitavu	2001

 

SILNICE:

Klemov – Obora	1931
Doubravice – Holešín	1951
Doubravice – Újezd	1972
Doubravice – Kuničky	1982

 

Historicky cenná mramorová rozvodnice – technický unikát.